Přeskočit na hlavní obsah

Hrad Kost panorama



Kost je gotický hrad nacházející se v Českém ráji, v katastrálním území Podkost, části obce Libošovice, okres Jičín, jen několik desítek metrů od pomezí Středočeského a Královéhradeckého kraje. Od roku 1991 je soukromým majetkem italské větve českého hraběcího rodu Kinský dal Borgo. Jako jeden z mála našich hradů je umístěn nikoliv na kopci, ale v údolí na pískovcovém ostrohu, situací je srovnatelný např. s hradem Okoř u Prahy). Stojí na skalním ostrohu v místě styku tří mohutných skalnatých údolí. Jedno vede směrem na Libošovice a nazývá se Svatoprokopské (též Prokopské), další je vůbec jedno z nejkrásnějších v Českém ráji a nazývá se Plakánek. Poslední je Turnovské údolí, které je stejně jako dvě předchozí vodnaté. Dispozici obytné hranolové věže uvnitř dvojitého věnce hradeb jako jeho nejbližší analogii označila Dobroslava Menclová Karlštejn. Hrad je dosud dobře zachovaný, včetně historické krajiny okolí. Ze všech tří stran byly kolem hradu kdysi vybudovány tři rybníky: Bílý, Černý a Labutí, z nichž první dva se dochovaly dodnes. Protržením hrází těchto rybníků bylo možno proměnit okolí hradu v těžko přístupný terén. O něco dále od hradu leží další dva rybníky: severním směrem, na drobném přítoku Klenice, je to Partotický rybník a jižním směrem v Plakánku rybník Obora (Pilský).

Hrad založil a vystavěl před rokem 1349 Beneš mladší z Vartemberka, sídlem na tvrzi v Sobotce. Roku 1349 se v zakládací listině kláštera v Benátkách na Jizerou poprvé připomíná jako Beneš z Vartemberka a na Kosti. Stavbu dokončili jeho synové Petr a Markvart z Vartemberka. Koncem 14. století vystavěli na čtvrtém nádvoří kapli Panny Marie, později přesvěcenou na kapli sv. Anny, v níž byly cenné gotické sklomalby. Vdova po Petrovi z Vartemberka Škuňka se roku 1414 provdala za Mikuláše Zajíce z Házmburka, tak hrad poprvé vystřídal majitele. V první polovině 15. století získává po smrti Jana z Házmburka državy jeho poručník Zdeněk Lev z Rožmitálu, který roku 1497 prodal Kost s celým dvorem Janovi ze Šelmberka. Dalšími majiteli hradu byli: Páni ze Šelmberka (1497–1524), páni z Biberštejna (1524–1551), páni a od roku 1624 knížata z Lobkovic (1551–1637). V 17. století hrad na krátkou dobu (mezi lety 1632–1634) držel vojevůdce – vévoda Albrecht z Valdštejna, od Lobkoviců Kost koupila následně hrabata Černínové z Chudenic (ta zde byla 1637–1738), následoval Václav Kazimír hrabě Netolický z Eisenberka (od 1738) a příbuzná hrabata Vratislavové-Netoličtí (krátce do roku 1769), po nich dědil italsko-český rod dal Borgo-Netolický (do roku 1948), kterým byl hrad zkonfiskován komunistickým Československem. V letech 1953 - 1962 prošla konstrukce a interiéry hradu generální obnovou. Norbert Kinský (z Vchynic a Tetova), manžel poslední majitelky Anny Marie z rodu dal Borgo-Netolický, hrad zrestituoval v roce 1992. Nový majitel dal hrad přepsat na své syny Giovanniho a Pia Kinské dal Borgo. Pan Giovanni pak vlastní památku dodnes.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Skalní reliéfy u Kopicova statku

Ve skalách pod Kopicovým statkem, Jirošovou rychtou, vytvořil tehdejší majitel a lidový umělec Vojtěch Kopic galerii skalních reliéfů především z české historie. Jeho práce trvala téměř 40 let (1940 až 1978) a za tu dobu vzniklo přes 30 reliéfů postav, zvířat či průčelí staveb, často doplněných o citáty či poselství.

Vojtěch Kopic (1909–1978) se do stavení přiženil v roce 1932. Od čtyřicátých let až do své smrti v rokli pod statkem vytesal v pískovcových skalách řadu reliéfů, jejichž témata čerpal především z českých dějin. Památková ochrana těchto děl byla vyhlášena s účinností od 25. listopadu 2017 formou stanovení ochranného pásma kulturní památky Kopicův statek.

Po reliéfech vás provede značená stezka, odbočení na ní je vyznačeno turistickými směrovkami.

Kopicův statek (dříve Jirošova rychta) je roubená usedlost z konce 18. století, kulturní památka. Jedná se (spolu např. s Dlaskovým statkem) o jeden z nejzajímavějších příkladů lidové architektury pojizerského typu. Statek (Kacanovy …

Labská bouda

Labská bouda je soukromý hotel v Krkonoších, v první zóně Krkonošského národního parku. Labská bouda leží v nadmořské výšce 1340 metrů na Labské louce nedaleko města Špindlerův Mlýn. Několik set metrů od boudy se nachází pramen Labe. Vzhledem ke své poloze je především v zimním období významným orientačním prvkem. Moderní železobetonová devítipatrová budova z roku 1975 nese stejný název jako původní hostinec z 19. století, který vyhořel roku 1965. Přístupová komunikace vede z obce Horní Mísečky; od obce výše však není povolen vjezd soukromým vozidlům (dále autobusem a pěšky). V sobotu 17. listopadu 2018 v okolí Labské boudy začala hořet horská tundra. Požár byl ohlášen po 16. hodině, uhašen byl v půl osmé večer, zasahovalo celkem sedm požárních jednotek. Zasažená plocha činila asi 20 ha. Budova neutrpěla žádné škody díky opačnému směru větru. Požár byl zřejmě způsoben nedbalostí turistů.
Budova vznikla v polovině 19. století jako hostinec s ubytovacím zázemím. Již dříve zde ale údajně …

Vilémov, Rokytnice nad Jizerou, Krkonoše

Rokytnice nad Jizerou (německy Rochlitz an der Iser) je město a horské letovisko v západních Krkonoších. Nachází se v Libereckém kraji, v okrese Semily, v protáhlém údolí Huťského potoka mezi masivy hor Stráž (782 m), Čertova hora (1022 m) a Lysá hora (1344 m) a podél levého (východní) břehu řeky Jizery. Žije zde přibližně 2 600 obyvatel.
Celkem zahrnuje čtyři katastrální území: Dolní Rokytnice, Horní Rokytnice nad Jizerou, Rokytno v Krkonoších a Františkov v Krkonoších. Z evidenčního hlediska se v rámci Dolní Rokytnice navíc rozlišují ještě místní části Hleďsebe, Hranice a Studenov.
Katastrální území Dolní Rokytnice ve městě Rokytnice nad Jizerou zahrnuje kromě vlastní Dolní Rokytnice ještě sídelní celky Hleďsebe, Studenov, Liščí Díra, Hranice, Vilémov, Letní Strana, Zimní Strana, Malá Rokytnice. Na jihozápadě do něj spadá vrch Stráž. Do Dolní Rokytnice patří i kostel svatého Michaela archanděla.
Hranice mezi Dolní a Horní Rokytnicí probíhá náměstím před radnicí: většina plochy náměstí …